Sirény (Melodiformes)
Jejich příbytkem je moře a jejich písně fascinují. Námořníci, kteří slyší sirény, ztrácejí vědomí, padají do mořských vln a tam umírají. Když je na moři slyšet krásný ženský zpěv, je třeba okamžitě otočit loď, i kdyby to znamenalo plavit se přímo zpátky v bouři.
1) Siréna mořská (Sirenia maris)
Horní končetiny jsou evolučně přizpůsobené k rychlému pohybu pod vodou. Stejně jako zkušení lovci lákají kačery pomocí dřevěných kachen, sirény lákají muže pomocí svých vlastních těl. Dokážou se proměnit do podoby krásných lidských panen, třebaže místo nohou mají ocasy, pokryté drobnými stříbrnými šupinami. Jakmile se těmto spanilým bytostem dostane důvěřivý námořník na dosah, jejich tváře se náhle změní v zubaté rybí chřtány a z krásných ocasů slibujících neznámé radovánky se stanou ostré pařáty rozsévající smrt.
Sirény mořské obývají zejména chladnější podnebí. Nejrozšířenější jsou na pevnině Grónského ostrova, kde jsou milně zaměňovány s kmeny Inuitů pro velice podobné kulturní znaky.
Slabina: Sladká voda je nejúčinnější způsob, jak se mořské sirény na dobro zbavit. Jediná kapka dokáže způsobit velice nepříjemné popáleniny
2) Siréna ostrovní (Sirenia altoventis)
Jejich těla jsou od hlavy k pupku ženská a od tohoto místa dolů ptačí. Mají mnohem ostřejší zrak, než kdejaký jestřáb. Jejich oči mají málo viditelné bělmo; zornice a duhovka pokrývá téměř celou viditelnou plochu. Peří těchto nadpřirozených predátorů je nenápadné, aby splynulo jednoduše s okolím, tudíž se ostrovní sirény mohou chlubit pouze peřím zemité a neutrální barvy. Jejich zpěv není o nic horší než zpěv jiných sirén, ale je o něco vyšší. Domovem těchto ptakožen jsou tropické destinace, zejména menší ostrovy s hustým porostem stromů, které v dobách největšího horka poskytují životodárnou vodu a stín.
Slabina: Stříbrné šípy a kulky. Ostrovní sirénu je třeba nejprve dostat na zem, kde je téměř bezbranná. Jejich výhoda spočívá v nevídané rychlosti akrobatického letu.
3) Lamie (Sirenia venatica) ✞
Vyhynulý druh vampirické skupiny sirén. Lamie byly známé svou hadí bestiální stránkou. V noci vycházely do vesnic a v temnotách se plížily, aby sály krev novorozencům a nebo těhotným ženám ve spánku. V dnešní době jsou o nich dohledatelné pouze zmínky.
Slabina: Neznámá.
Věkové kategorie:
A) Děti - Děti sirén jsou baculaté a na kůži jim rostou maličké šupiny či chmýří, než se ustálí jejich schopnost se přeměňovat do více lidské podoby. Chlapečci jsou posíláni ihned do vyhnanství za ostatními muži, zatímco holčičky, pokud jsou zdravé, jsou ponechávány a matka z nich nikdy nespouští oči. Pokud se však dítě narodí nemocné nebo s deformací, sirény je nelítostně hodí ze skály. Už v takto mladém věku jim je předpovězeno místo v kmeni matriarchou. Jsou-li v ohrožení, pískají, ale jejich hlas nemá zdaleka tak devastující účinky, jako mají dospělé sirény. Dítětem se rozumí každá siréna do 13 let.
B) Mladé ženy - V momentě, kdy mladým sirénám začnou růst druhotné pohlavní znaky, stávají se sirény ženami a přichází první přeměny do lidské podoby. V tomto věku jsou precizně trénovány na jejich místo v kmeni, chodí se učit od svých mistryní lovu, šití, stavby či léčení. V tomto věku je také jednou za sto let vybrána jedna z dalších matriarch a šamanek. Mladá žena je každá siréna od třinácti do sta let.
C) Dospělé ženy (matky) - Po sto letech zkušeností jsou sirény mezi sebou vnímány jako dospělé a připravené na vykonávání své práce samostatně. Matriarchou jsou pak vybrány ty, které si zaslouží být matkami. Až po sto letech života sirény získávají svou pověstnou schopnost lákavého zpěvu.
D) Stařešiny - Dospělé ženy dávno po svém plodném stádiu života. Jsou stále čilé a připravené kdykoliv zabít, je-li to v dané situaci třeba. Často bývají zvoleny jako další rádkyně matriarchy kmene pro svou moudrost, pokud jim samozřejmě stáří nevleze na mozek. V tomto případě jsou nelítostně hozeny ze skály a jejich místo v kmeni je zaujmuto mladší a silnější sirénou.
Hierarchie:
Sirény mají silně matriarchální společnost, kde samci žijí v ústraní a nemají skoro žádné postavení ve společnosti.
1) Matriarcha - Náčelnice kmene, nejstarší a nejmoudřejší žena. Rozhoduje o osudech a zda jsou ženy připravené se stát matkami či ne.
2) Šamanka - Duchovní vůdce a léčitelka kmene, která je neodmyslitelnou součástí a nejbližší přítelkyní matriarchy.
3) Praetoriánky - Strážkyně matriarchy, které jsou svou silou pověstné. Jedna z nich je dokonce schopna trhat stromy.
4) Matky - V kultuře sirén je darování života a výchova dětí vnímáno jako velká zásluha. Ačkoliv k tomu totiž má každá orgány, jen některé jsou hodny tohoto zázraku.
5) Dělnice - Ať už obstarávají jídlo, vyrábí nástroje či oděvy, každá siréna má v kmenu svou roli, za kterou jsou ostatní vděčné. Sirény věří, že pro každou z nich je předem určené místo.
6) Muži - Spodina matriarchátu, která žije mimo hlavní vesnici v ústraní. Obstarávají si své vlastní jídlo a do vesnice mimo sezónu páření nesmí. Muž, který poruší pravidla je hozen do oceánu a je loven. Ta, která ho uloví první má právo ho rozcupovat a sníst.
Prokreace:
1) Prokreace fyziologická - K vytvoření nového života je i u sirén zapotřebí mužského i ženského pohlaví, avšak muži kromě nástroje pro fyziologickou prokreaci nemají v kmenech sirén žádné postavení. Inseminace je sirénami vnímaná spíše jako náhodné zafoukání větru, než-li zásluha.
2) Prokreace božskou kletbou/požehnáním - Pokud bohyně Vanessa uzná za vhodné, může smrtelníkovi darovat požehnání či kletbu přeměny na sirénu. Každý totiž tuto proměnu vnímá subjektivně a bohyně ví přesně jak s tímto faktem naložit. Prokleté sirény jsou rozeznatelné podle většího množství animalistických znaků na těle, zatímco sirény požehnané jsou ty nejkrásnější bytosti, které kdo kdy viděl.
Kvůli obrovským kulturním rozdílům mezi smrtelníky a sirénami není známý žádný případ mezidruhového křížení, avšak díky podobné genetické výbavě to není zcela vyloučené.
Boj se sirénami:
Jedna legenda praví, že sirény a lamie byly kdysi k lidem přátelské, a dokonce se o nich vědělo, že (třebaže vzácně) se jim zamlouvaly nemotorné pokusy některých námořníků o dvoření. Další legendy uvádějí, že sirény svou polovičně zvířecí podobu získaly až v důsledku kletby.
V našich časech jsou ovšem rozhodně násilné, za což mohou četné únosy ze stran námořníků v minulosti, teritoriálnost a odlišnost kultury nebo nepříjemná mořská sůl. Ať už je pravda jakákoliv, jedna věc je jistá, dnes tyto nadpřirozené bytosti nevykazují žádné známky dobré vůle a každý by tedy měl sáhnout po stříbrném meči, jakmile je zahlédne.
Nejúčinnější taktikou je dostat sirény na souš, kde jsou v podstatě bezbranné, neboť se mění do lidské podoby, ve které nemá jejich hlas takovou moc.
Ohrožené či zraněné sirény na moři nebo ve vzduchu vydávají děsivý křik, čímž však svého protivníka mohou na chvíli ochromit, proto je třeba nosit ochranu sluchu. V neposlední řadě se vždy hodí lahev sladké vody, ne však pitné. Je třeba vody z jezer, řek či jiných pramenů, protože obsahují mnoho mikroorganismů a různých usazenin, na které kůže sirén jednoduše nereaguje nejlépe. Dále je samozřejmě vhodné užívat stříbrné zbraně, avšak na sirény stačí i jen ty postříbřené.
