​

Dávno před tím, než se stali stíny, byli Arnes a Caladria šťastnými a zamilovanými elfy, kteří žili v krásném lese, kde vládl mír a harmonie. Ale osud byl krutý a přivedl na ně smrtelný trest. Kvůli záhadnému zločinu byli odsouzeni k dobrovolné smrti v hlubokém lese, kde se měli stát stíny, což bylo smutné.

Když jejich duše opustily těla, byli stíny a měli se stát ztracenými dušemi, které nemají klid. I po smrti museli pokračovat v trestu. Každou noc, když měsíc vyšel na oblohu, se setkávali na tajemné mýtině uprostřed lesa. Tam tancovali jako mlžný opar, tvořící jemné stíny a neslyšitelný zpěv. Jejich tance byly plné smutku a bolesti, a každý zvuk, který vydávali, byl jako výkřik zoufalství.

Legenda tvrdila, že jediným způsobem, jak mohou Arnes a Caladria najít klid, bylo odhalit pravdu o svém zločinu a smířit se s ním. Ale k tomu bylo třeba objevit zapomenutý pramen v hlubinách lesa, kde byla ukryta prastará moudrost, která by jim pomohla osvobodit své duše.

O těchto dvou ztracených duších se šířily pověsti a lidé se vyhýbali lese a jeho tajemným mýtinkám. A tak tanec stínů pokračoval, a Arnes a Caladria pokračovali ve svém věčném trestu, doufajíce, že jednoho dne najdou cestu ke svému klidu a odpuštění.