Říká se, že když bohyně Elesia vytvořila vesnici, talk ta ještě neměla jméno. Na starost ji dostal Elesiasin přítel - Filnear. Vesnička vzkvétala a sloužila jen pro dobré účely. Putovali sem elfové, víly, draci a uctívali bohyni.Při oslavách zde bylo hojně jídla, co darovala zdejší příroda a čistá léčivá voda, kterou darovala říčka kolem vesnice.

Ačkoliv měl Filnear vše, co potřeboval, cítil se sám. Proto navázal kontakt s mladým elfem Alialem, který mu nabídl, že mu pomůže a on si tak bude moci odpočinout. Filnearovi se ta myšlenka líbila a tak souhlasil. Ze začátku šlo vše jak po másle. Rozuměli si a stali se přáteli. Filnear konečně zažil ten pocit - někomu věřit. Rozhodl se mu tedy ukázat své největší tajemství a tím byl poklad, který má pro bohyni hlídat.

Najednou cítil, jak své břímě může sdílet i s někým jiným. Avšak i to nejčistší srdce se dá zkazit, pokud jde o poklad. Alial si představoval, co s tím vším udělá. Rozhodl se však, že zatím nebude nic dělat. Dále plnil to, co měl a byl ve společnosti Filneara.

Jednoho dne se však rozhodl, že si vezme poklad, když bude Filnear spát. Den mu ubíhal celkem rychle a on se pomalu chystal na cestu. Do své brašny si vysypal téměř celý poklad - to, co unesl, že truhle skoro nic nezbylo. Najednou uslyšel kroky a když se otočil, stál v tváří v tvář Filnearovy, který těkal pohledem z pohledu na něj."Kam jdeš?" Zeptal se. Alial se usmál a odpověděl: "Nikam.""Já ti věřil! Myslel jsem, že jsi přítel." Řekl Filnear. Alial mlčel a dal se na odchod. "Jsi zloděj!" Zařval Filnear a popadl ho za rameno a otočil čelem k sobě. Alial ho však několikrát bodl, až Filnear padl k zemi. Nelitoval ničeho, jen se sklonil k mrtvole a ještě ho oloupil. Tělo poté pověsil na vysoký strom a odešel. Vesnice po smrti Filneara dostala jeho jméno a již se jí nikdy nedařilo tak, jako za jeho života.Je pohřben u stromu, kde má malou modlu a tomu místu se říká Strom oběšence.